Kuře

je nešťastný stvoření,se kterým se život během jejích prvních 18ti let moc nemazlil.Přesto je tahle kámoška mojí kmotřenky Lenči strašně milá a hodná holčina.S rodinou si nerozumí,vztahy mezi nimi jsou doslova pekelný,proto žije jako už tolik zatoulaných psů,koček a lidí s oběma Lenkami a zatím to vychází více než dobře.Rozepisuju se o ní proto,že jsem se přinachomejtla k jednomu jejímu zkratu,který NAŠTĚSTÍ dobře dopadl.Přijela do Prahy vyřídit si něco kolem školy,taky se setkat se svou  kurátorkou,a přespat u tety Skupči.Při pobíhání vyvedla jistou pitomost,a protože měla špatné svědomí,nacpalo se to prášky.Naštěstí se mi to sice posléze,ale svěřilo,nastal okamžitý kolotoč,záchranka,nemocnice,vysvětlování složitosti případu hlavou vrtícímu lékaři.....když jsem šla domů,říkám si,že zítra by měla být sobota,protože dnešek byl tak obsažnej jako druhdy celý týden.....Druhý den jsem si dítko vyzvedla,ale předtím jsem volala "mamince Lence"zda je vhodnější ji poslat ke mně domů s rizikem podnapilého Koláře,a nebo ji vzít do práce (vyzvedla jsem ji o pauze).V záchvatu smíchu,který hraničil s pláčem,zvolila krematorium......"to už je černej humor,"pravila.Takže jsme si s Kuřetem po cestě vysvětlovaly,jak nesmyslný to všechno bylo,a jak je krásně,a svítí sluníčko...v práci se jí líbilo,s překvapením jsem se dozvěděla jak velký pojem má o klasické hudbě,a že hraje na housle.....a tak si myslím,že ona bláznivá trasa špitál-krematorium v ní třeba něco zanechala...třeba přestane dělat kraviny a konečně zjistí,že život je takovej,jakej si ho sama udělá.....moc bych jí to přála...