349.První rohy

obroušeny,konflikty zažehnány (snad) a výlet podniknut... :o) vypravili jsme se do mramorových lomů,na které se díváme za domem na fototapetě hor...kamarádka,skrze kterou jsme se do těchto míst vypravili,neboť mi učarovaly její fotky z dovolené,mi poskytla nápovědu po telefonu,a už se vezeme...jedeme jenom s vlčaty,babička má trávicí potíž,tak raději zůstala doma...Proplésti se Carrarou je zážitek na celý život,italská dopravní situace je pro našince značně nepřehledná a dosti šílená,nicméně cestu nakonec nalézáme a dopravujeme se do výšin netušených... :o) Je to nádhera,vesničky jsou poskládané na příkrých svazích,dere se mi do hlavy pan Pratchett s jeho horským královstvím Lancre,kde je sice spousta rovných ploch,ale jsou svislé a na nich jsou nalepené vesnice a hlavní město.Tenhle popis sedí na místní kraj naprosto dokonale...poté co se vyšplháme na jedničku opravdu až na konec cesty,jen zíráme...Pepík praví,že ač řidič profesionál,tady by se tím živit nechtěl,protože mít za sebou v obrovském nákladním autě ještě kus mramoru,který jak jsme viděli se řeže v blocích přímo ze skály a pak dopravuje dolů,asi by to dlouho psychicky neutáhl.Zřejmě tady chodí brzy do důchodu jako u nás chlapi co kutali metro...
Tak pokoukejte co jsem ulovila... :o)

Tohle je "pod kopcem"...až tam někam nahoru se chystáme...


jedna z vesniček,je odsud za lepší viditelnosti vidět až k moři...


no a jsme na rozcestí,kde vedou takovéhle "jednosměrky"...tunely jsou kamenné,černé,neosvětlené...a máte pocit že jedete do pekla,možná ještě hlouběji...ne moc příjemný,i když netrpím žádnou fóbií... mosty jsou tři,na plácku kde se scházejí je domek s mramorovými leccosy...samozřejmě jsme zakoupili,přece potřebujeme nějaký lapače prachu,ne... :o)))) Jmenuje se to tady Fantiscritti,a jak jsem později vygooglila,zřejmě nejen lom ale celá oblast...


no,a po jednom z mostů a tunelem projíždíme dál...a výš.... :o))))) až nahoru....nepamatuju,že by naše Astra 1.6 někde musela jet na jedničku když pominu rozjíždění...tady ano....sotva chudák Oskar funěl...nahoře stáli holanďani s podstatně luxusnějším vozem...čekali až vychladne... :o))))) ale pohled zpátky byl přenádhernej...koukáte přímo do lomů,auta a těžká technika vypadá proti skalám jako hračky na pískovišti...


staré budovy jsou zřejmě ještě funkční,i když na to moc nevypadají...parádní fotogenické místo... :o) na konci tunelu světlo...zřejmě taky ještě funkční....nelezli jsme tam to zjišťovat... ;o)


ovšem na schody za domkem jsme vylezli,a nechala jsem se tam zvěčnit...to není strašidlo,to jsem já... :o)))


a takhle se mramor řeže na bloky...nechápu....


...a jede se domů...holky prudí,nebaví je to...njn...by se jen cachtaly v moři... :o) opouštíme vraní pozice a sjíždíme do údolí...tohle je pravděpodobně Cararra,roztroušená na kilometry...


a k moři...při návratu potkávám ve vodním kanálu tuhle sochu...asi signalizuje velkou vodu...třeba kdysi byla tak vysoko...nevím...je ověnčena suchými květinami,a plavou kolem ní husy jako u nás na rybníku.... :o)