324.Smutnej den

jdu totiž na pohřeb.Zemřela maminka mého ex.Byla to naprosto báječná ženská,který jsem si vždycky a za všech okolností moc a moc vážila.Na obřad jsem přilítla pozdě,protože jsem čekala až mi uvážou kytku,pak jsem bulela jako želva,ač jsem si slíbila že to dělat nebudu,ale docela mně uklidnilo pomyšlení,jak by se asi zasmála kdyby viděla rakev přeměněnou věnci až absurdně ve šlehačkový dort...měla smysl pro nesmysl a tohle by ji určitě pobavilo.Došlo mi taky,že vlastně oplakávám svůj smutek nad tím,že už ji nikdy neuvidím,a že ona se tak pravděpodobně rozhodla sama a dobrovolně,protože odešla v nedožitých 85 letech ve spánku,asi už ji to tu prostě přestalo bavit.Poprosila jsem ji aby mi odpustila ústrky,které jsem jí v životě uštědřila,ona mi to odpustila,vím to,a když jsem pěšky došla ze Strašnic domů,měla jsem v duši čisto.Budu na ni moc ráda vzpomínat.
Snímek je z nádvoří před obřadní síní...paradoxně jsem vyfotila jen jeden jediný,a nemusela jsem s ním téměř vůbec nic dělat...vyšel téměř bezchybně...