Velmi překvapivě

zase cestujeme. Babička jezdí každoročně a letos se rozhodla, že nás odmění za strasti uplynulého roku. Takže zpět na stará známá místa :o) Situace se na místě trochu zkomplikovala, paní domácí nějak nevyšly propočty, takže nějaký čásek budeme bydlet v Mokalu, což je malá rybářská vesnice nad stejnojmennou pláží, u příbuzenstva našich domácích. Nevadí. Jadran všude modrý a stejně slaný, jen budeme z pláže chodit do kopce, což je, jak se ukáže, poměrně velký záhul pro babi, která je tím pádem otrávená jako hadí zub. Utěšujeme se tím, že je to jen dočasné a i přes ten "krpál" si to užíváme, seč to jde :o) Zejména Johanka, ta by ve vodě asi nejradši i nocovala :o)))

Neum. Jediné bosenské letovisko u moře projíždíme jako každý rok...

Výhled na Korčulu se vůbec nezměnil

Silnička k Orebiči, nad kterým se tyčí hora sv. Ilja (961 m. n. m.)

Pod tímhle kopcem bydlíme my

Přestože jsme teprve přijely, musely jsme s Johankou k vodě. Babi s Majdou se zabydlujou ;o)

Pláž Mokalo se taky příliš nezměnila, fotogenické slunečníky na svém místě

Testuju skřítka, detaily mu jdou skvěle :o)

Na tuhle fotku jsem pyšná, Johance kouká z vody jen ksichtík a nohy :o)

Západ nad Orebičem :o) Musím si tuhle stranu Pelješacu užít, co se západů týče, protože na straně druhé, kam pojedeme potom, žádné vidět nejsou. Ale zase ty východy... když je člověk včas vzhůru... ;o)